Chůva jako suplování maminky

Milí rodiče,

Na základě mé zkušenosti, kterou jsem vám už sepsala (ohledně chování hlídací tety a to, jak si přisvojila naše boty ve školce) jsem se rozhodla se zamyslet nad tématem hlídacích tet, potažmo chův. Jak k nim vlastně dítě přistupuje? Je to opravdu „jenom“ práce nebo si dítě vytvoří k chůvě vztah a pokud pro rodinu přestane pracovat, tak to všichni zúčastnění obrečí?

Osobně nemám ve svém okolí nikoho, kdo by hlídací tetu měl. Chůvy mi většinou přijdou jako ženy, které suplují roli matky v rodině, kde rodiče jsou plně pracovně vytížení. Z omylu mě vyvedla kamarádka, které jsem toto téma řekla. Její sousedka má celkem čtyři děti. Chůvu (tedy čti studentku, která to má jako brigádu) si platí proto, protože fyzicky ona maminka nemůže být na několika místech zároveň. A protože chce, aby její děti navštěvovaly všechny možné kroužky, nezbývá, než si vzít někoho k ruce, kdo ji vypomůže. Nečeká ale od ní, že děti bude vychovávat, spíš to bude jejich starší sestra. Fakticky mi to celé přišlo jako koncept au-pair. Ale to už se ptám sebe sama – dala bych nějaké cizí dívce na hlídání svého kojence, nebo dítě o něco starší? Opravdu si to neumím představit. U takto malých dětí je to podle mého názoru opravdu riskantní. Nicméně, případ hlídací tety, která nám vzala botičky, byl spíše z kategorie: platí si mě jako chůvu na plný úvazek. V tom případě mi ale začalo být líto dětí, které tuto nepříjemnou tetu mají denně ve své společnosti, a tak jak jsem se přesvědčila, chlapeček měl více rozumu a slušnosti, jak ona.

Nechali byste hlídat své dítě chůvou? Nebo vás představa au pair neděsí tolik, jako mě? Povídejte!

Mráček 😊