Co ještě podporuje imunitu a co je už hazard se zdravím dítěte?

Asi každý rodič se nejednou ocitnul v situaci, kdy se zamyslel nad tím, co jeho dítko provedlo - zda to splňuje jeho výchovné představy, zda to není nebezpečné nebo minimálně, zda to je pro dítě vhodné. Stejně tak je tomu i v konzumaci jídla a nápojů, ať už s ohledem na věk dítěte či jeho dosavadní stravovací preference. Jistě má každý svůj standard nastavený jinde. Ale co když se dostanete do chvíle, kdy už jistě víte, že hranice byly překročeny? Je na místě říct: „Co tě nezabije, to tě posílí!“, nebo snad začít panikařit? A je na místě tvrdit, že vše, co normálně není určeno pro dětská ústa, vytvoří v našem kojenci nebo batoleti výbornou imunitu?

Drazí rodiče, za mě je správná ona zlatá střední cesta. Skleníkové děti, které vyrůstají v naprosto sterilním prostředí, rozhodně nejsou prototypem zdravého človíčka. Ale ani děti, které nemají žádné hranice,  nebudou nevyhnutelně předurčeny k tomu stát se, po zdravotní stránce, silnými jedinci. Nezaměřujme se nyní na problematiku jídelníčku dítěte, zaměřme se na otázku právě opačnou. Co když dítě sní plesnivé jídlo, které našlo v koši? Nebo snad ochutná písek z kočičího kočkolitu? A  je snad správné nechat dítě hodovat přímo z chodníku? Bohužel žádná z těchto situací není mnou vymyšlená. Reálné mámy o těchto zážitcích mluví. A já se nestačím divit.

Ano, stát se může mnohé, ale jsou věci, co se stávat nemají. Minimálně proto, že jejich následky nás mohou potrápit na velmi dlouhou dobu. Pokud se již stanou, je na místě sjednat nápravu, aby k něčemu podobnému už nedošlo. Není vhodné tyto záležitosti obracet v pozitivum, že si „dítě tvoří imunitu“. Bohužel tento trend postupuje a vytváří univerzální odpověď, když někde v péči či hlídání naší ratolesti selžeme. Považuji ale za správné zmínit jediné: není přímo úměrné, že čím špinavější a nejnevhodnější věc vaše dítě pozře, pak to bude zdravé a silné dítě. 

Pojďme tedy k péči o dítě přistupovat zodpovědně a s nejlepším vědomím a svědomím. Podpora jeho správného vývoje by tak měla být hlavním smyslem výchovy a rodič by neměl být ten, kdo dovolí, aby se jeho dítě dostalo do takto rizikových situací, které hazardují se zdravím.

Závěrem připomenu ještě jinou, všeobecnou „pravdu“ rodičů. Mnohdy je v otázkách ohledně jídelníčku a jeho pestrosti slyšet od rodičů: „Toto bych ani já nejedl, proč to má jíst mé dítě?“. Nechcete se, proto, vy dospělí, takto zeptat i obráceně – „Toto jí mé dítě, chtěl bych to jíst i já?“ Pokud odpovíte ano, vy, kteří vším, co dítě jí „podporujete imunitu“, pak vám přeji, s nutnou dávkou odporu, „dobrou chuť“.

Mráček 🙂