Co vám o rozvodu nikdo neřekne

Mám za sebou vlastně krásný a ukázkový rozvod. Vztah upadal, cítili jsme to oba, ačkoliv jsme se snažili s tím něco dělat, každý po svém, nemělo to výsledky. 
Načetla jsem články, co je třeba uzavřít, co připravit a co udělat. 
Nikde jsem se ale nedočetla, jak je prožívání rozvodu dlouhé, náročné a co je v průběhu celé akce normální. A proto bych ráda sdílela pár poznámek, a i kdyby moje osobní zkušenost měla pomoci jednomu člověku bude to skvělé! 
V období (trvalo 9 měsíců), kdy jsme spolu sdíleli jednu domácnost, jeden rozpočet, ale věděli jsme, že to dál nepůjde, jsem se potýkala s:

1. Musela jsem začít myslet jen na sebe - co chci já? Ve vztahu vždy hledám kompromis - jídlo, čas, starost o domácnost. A najednou mi vše přestalo dávat smysl. Kuchyň přestala být uklizená, lednice byla poloprázdná. Přestala jsem uhýbat a řešila své pracovní věci, svůj volný čas, až naposled to nezbytně společné. 

2. Panická ataka - považuju se za stabilního a silného člověka. A přesto jsem skončila na pohotovosti s bolestí na hrudi a celého těla, nemožnosti se nadechnout, neschopnosti se pohnout. Celé tělo mi zamrzlo. A výsledek? Panická ataka ze stresu. Uvědomění si, co se se mnou děje, mi velmi pomohlo se svými vnitřními pocity lépe pracovat. 

3. Zvládnu to sama? Tabulky, výpočty, plánování vlastního bydlení. Bylo to nekonečný. Podceňovala jsem se (nikdy jsem sama nebydlela). Musela jsem si připomínat, že všechny složenky jsem vždycky řešila já, všechny opravy, odečty elektřiny, daně z nemovitostí - byla jsem na to sama, i když jsem byla manželka. 

4. Co když to není tak hrozný a není třeba se rozvádět? Tohle mě provázelo snad rok. Drobné situace, kdy mě napadla myšlenka, že třeba bychom jako pár mohli ještě zůstat, bylo nám dobře, nehádali jsme se, vždy jsme všechno zvládli. Stát si za svým rozhodnutím bylo nejtěžší. Vybavily se mi chvíle na dovolených, vtipy, příjemné věci, ale úplně jsem vytěsňovala každodenní problémy, kdy mi muž nebyl oporou. Kdy jsem lítala od rána do večera, aby bylo uklizeno, vypráno, zabaleno na odjezd, abychom měli teplou večeři, a muž seděl u počítače, protože byl unavený - každý den. Schopný si jen naplánovat víkend s kamarády a mně mít jako zálohu. Jak jsme nikam po práci nechodili, protože v pracovní den se dojde domů a nejde se už ani na nákup - ne, to není můj přístup. 

5. Změna mých plánů na poslední chvíli - děkuji všem mým přátelům, že v té době chápali moje změny. V 6 hodin se připravuju na odjezd do hospody, v 6:30 sedím v autě, v 6:35 zastavuji na první benzínce a píšu, že nedorazím. Že potřebuju sedět na sedačce a čučet do blba. Ano, bylo to normální. Stejně, jako oddalovat všechny příchody domů, hledat víkendové přespávačky na chatách, u kamarádů, rodičů. Doma na mě nic nečekalo a v té době jsem neměla “doma”. 

6. Mlčení - normálně jsme se bavili, jak bylo v práci, co se bude dít o víkendu. Ale jakmile přišlo na společný chod domácnosti, musela jsem se naučit mlčet. Nevysvětlovat, neplánovat, neřešit, že situace má různé přístupy a muž volí ten složitější a nelogický (vždycky můj přístup přijal), ale teď ne, já musela mlčet, protože mi do jeho řešení nic není. 

Všechno výše zmíněné bylo děsně těžký. V té době se muži přidaly nějaké zdravotní komplikace, které musel řešit sám a po svém, já se stěhovala pryč, byt zůstal muži. 
Jsem moc ráda, že hádek bylo minimum, ale i přes náš možná až ukázkový příklad, kdy jsme se na všem domluvili (i právník nás chválil, že to snad ještě neviděl), jsme si prožili fakt složitý období. 
Věřte, že je dobrý si stát za svým rozhodnutím, uhýbat ještě nikomu nic dobrého nepřineslo - kdybych to věděla o 10 let zpět, už bychom spolu nebyli dávno. Bylo to nejtěžší období v mém životě, ale stálo za to! 

Brzy po rozvodu jsem přišla na to, že můžu být milována, co je to být partnerkou v pravém slova smyslu, že vše nestojí jen na mně a partnerský život umí vytvořit i zázemí, kde si dovolím vypustit, a nikdo mi nebude vyčítat neuklizenou kuchyň a to, že není večeře. Protože kuchyni partner uklidí a večeři udělá sám a ještě mi po cestě z práce koupí oblíbenou čokoládu.