Drahé maminky,
v jednom ze svých článků jsem pojednávala o situaci, kdy žena otěhotní s novým přítelem, a ještě není rozvedená – jaké to má vlastně důsledky na nenarozené děťátko a formality s tím vším spojené. Jakmile jsem článek uveřejnila, donutilo mě to si uvědomit situaci opačnou. Co když od nastávající maminky partner odejde, a co „hůř“, na vinně je někdo třetí? Jak má maminka takovou, už samo o sobě těžko situaci, zvládnout? A co pro to malé, co má pro něho udělat, aby jeho start v životě byl touto událostí co nejméně poznamenaný?
Ptala jsem se kamarádek, co si o takové situaci myslí a zda znají někoho, kdo to zažil. A světe div se, holky mi pár příběhů převyprávěly. Jedna kamarádka dokonce znala takové páry dva. V obou případech ale znala jen tu „mužskou stranu“ – co se odehrávalo v hlavách podváděných žen, to už si můžeme jenom domýšlet. Realita byla taková, že pánové vyměnili milenky za manželky a ty do pár měsíců porodily.
Když jsem příběhy poslouchala, běhal mi mráz po zádech. Asi jsem dost citlivě založená, ale vůbec jsem si sama sebe nedovedla v takové chvíli představit. Co bych dělala, jak se cítila? Jak se postavit na vlastní nohy bez partnerovi podpory a v takové situaci bojovat. To vše, když s vámi cloumají hormony a brzy vás čeká přírůstek do rodiny. Musím vám za sebe říct, že tato nevěra a odchod od partnerky mi přijde ten nejhůře načasovaný, jak to jen může být. A přeji všem, ať se nikdy do takové situace nedostanou.
Co vy na to? Taky je to pro vás tak citlivé a neodpustitelné?
Mráček