První cesta byla tragédie. Jak nám příprava zkazila dovolenou?

Když jsme se poprvé odhodlali vydat na dovolenou s naším tehdy devítiměsíčním synem, byli jsme plní nadšení, že konečně opustíme bílé zdi našeho pražského bytu. Samozřejmě jsme byli nervózní. Část našich kamarádů nás od toho vehementně odrazovala. Slýchali jsme věty jako „dovolenou s dítětem si nemůžete užít“ nebo „vždyť si vůbec neodpočinete“ a také „dovolená s dítětem není dovolená“. Zároveň jsme ale slýchali pozitivní zkušenosti jiných rodičů, kteří se svými dětmi cestují pravidelně a rádi. A tak jsme se do toho rozhodli jít.

Samozřejmě jsme byli nervózní. Vlastně jsme ani neřešili, zda si dovolenou užijeme, ale jestli bude náš malý zdravý a spokojený. Proto jsme věnovali veškerou energii přípravě. Připravili jsme snad všechno, co nám přišlo na mysl. Realita nás ale rychle postavila na zem.

První nepovedená cesta

Naše první cesta vedla na Slovensko, konkrétně do Štrbského Plesa. Náš plán byla nenáročná oddechová dovolená na čerstvém vzduchu s lehčími túrami v přírodě. 

První komplikace přišly už v autě, kdy se náš syn po pár kilometrech začal nespokojeně vrtět. Přestože byl zvyklý na kratší cesty po Čechách, tak delší pobyt v autě nezvládal tak dobře, jak jsme si mysleli. Byli jsme nuceni často zastavovat a dělat si delší přestávky. Brzy jsme zjistili, že plánovaný čas příjezdu se rychle vzdaluje. 

Když jsme konečně dorazili na místo, byli jsme všichni tři unavení a rozladění. Původně jsme první večer chtěli strávit klidnou procházkou kolem jezera a pak si odpočinout na hotelu. Syn byl ale po cestě tak podrážděný, že jsme většinu času strávili uklidňováním, a celá noc byla naprosté peklo. V novém prostředí syn nechtěl spát a neustále se budil. Výsledkem bylo, že jsme ráno šli na snídani ještě více vyčerpaní a frustrovaní.

Naším největším problémem se paradoxně stal přesný plán. S manželem jsme poměrně organizovaní lidé, kteří i na dovolené jedou podle jasného itineráře. Dovolenou na Slovensku jsme si tak přirozeně rozplánovali do nejmenších detailů. Dopředu jsme měli vybrané vhodné túry, restaurace na oběd i cukrárny na odpolední kávu. Už druhý den jsem ale zjistili, že podle plánu tentokrát nic nevyjde. Během naplánované túry syn odmítal zůstat v kočárku déle než pár minut. Pokusy o nošení v nosítku dopadly stejně, a tak jsme se museli vrátit do hotelu mnohem dříve, než jsme plánovali. Všechno, co jsme si představovali jako odpočinek v přírodě, se rychle změnilo ve snahu udržet syna klidného a spokojeného, což se nám většinou nedařilo. V restauracích jsme byli v neustálém stresu, že budeme rušit ostatní hosty, takže jsme si nakonec jídlo začali nosit na hotelový pokoj, a náš původní plán trávit odpoledne v kavárnách a užívat si výhledy byl ta tam.  

Když to takto píšu, zní naše první dovolená jako naprostý propadák. Samozřejmě mělo Slovensko i světlé chvilky. Po překonání prvních tří nejnáročnějších dnů jsme se dostali do přírody i na nějaký ten dortík. Frustrace z toho, že nic nejde podle plánu, byla ale příliš veliká, a celkový dojem z dovolené byl zkrátka „naprosté zklamání“. 

Po návratu do Prahy jsme byli přesvědčeni, že toto byla na dlouhou dobu poslední dovolená. S odstupem času jsme se ale na celou zkušenosti začali dívat z druhého konce a zjistili jsme, že celý problém byl v nás samotných. 

Co jsme se naučili? Že i přehnaná příprava může být na škodu

Po naší první dovolené jsme si uvědomili, že právě přílišná snaha mít vše pod kontrolou a dodržet přesný plán nám první dovolenou spíše zkomplikovala, než zjednodušila. Děti jsou nevyzpytatelné a často reagují na nové situace jinak, než očekáváme. To znamená, že se někdy jednoduše nedá držet striktního itineráře.

Právě naše snaha stihnout všechny naplánované aktivity v nás vyvolala stres, který se přirozeně přenesl i na malého, což se odrazilo v jeho nevrlé náladě. Naše zkušenost nás naučila, že je lepší být flexibilní a připravený přizpůsobit se aktuální náladě dítěte. Pokud se plán nedaří dodržovat, není to důvod k frustraci. Místo toho jsme se naučili plány upravovat podle potřeby. Například pokud se nám cesta zdá příliš dlouhá, naplánujeme si mezipřespání na půl cesty. 

Aktivity jsme začali plánovat podle naší i synovi nálady – když bylo synovi dobře a měl chuť na túru, vyrazili jsme. Naopak když byl unavený nebo podrážděný, nechali jsme ho odpočívat, ať už na hotelu, nebo při procházce na čerstvém vzduchu. Zároveň jsme si připravili záložní aktivity – pokud jsme zjistili, že oběd v restauraci je příliš stresující, udělali jsme si piknik v přírodě, který byl mnohem klidnější a pohodovější pro všechny. 

Zkrátka jsme pochopili, že klíčem k úspěšné dovolené s dítětem není mít vše dokonale naplánované, ale být připraveni improvizovat a přijmout, že každý den může přinést něco jiného. Dnes máme dvě děti, se kterými pravidelně jezdíme na kratší výlety i delší dovolené. Ne vždy se to obejde bez komplikací. Vlastě tech komplikací je vždy víc než dost. Naučili jsme se ale nesoustředit se na věci, které se nepovedou, ale užívat si maličkosti a ty kouzelné chvíle, které jsou naprosto perfektní.