Výzva jménem přijímací zkoušky

Ahoj milé maminky,

Jmenuji se Marta a jsem máma, samoživitelka, dvou dcer. S holkama žiju sama v Praze v bytě 2kk a připadá mi, že o úsměvné, ale i náročné chvíle, rozhodně nemáme nouzi. Holky jsou čtyři roky od sebe, tu starší čeká letos maturita a mladší je aktuálně v prvním ročníku na střední škole. Myslím si, že takových mám jako jsem já je celá řada, a protože ráda píšu, chci se s o vámi určité zážitky podělit. A tím prvním je, jak ta moje mladší zvládla přijímačky a mě tím spadl naprosto kámen ze srdce. I když jak to tak nyní vidím, jen na krátkou dobu. Studium na střední škole je v podání mírně pasivního studenta nejistota každý půlrok, a to než přinese domů vysvědčení, pak to začne znovu.

Dcera Kristýna byla ve škole vždycky dobrou žákyní, ale hrozný nervák a zároveň se nijak nevyhraňovala, co by ji vyloženě ve škole bavilo. A nejvíc mi vždycky přidávala vrásky tím, že nikdy ani nezmiňovala, co by chtěla po základce dělat, respektive u žádného názoru nevydržela. Loni jsem tak sbírala informace kde se dalo a Týně různé alternativy nabízela. Nejvíc mi do toho vždy hodil můj „ex“ vidle, kdy ji určité nápady rozmlouval. Sám ale nepřišel s žádným nápadem. Nějak jsem nechápala, co je vlastně jeho cílem. Nakonec jsme se rozhodli pro gympl a všichni souhlasili. Nebudu vám lhát – asi jsme v tom všichni viděli prodloužení doby, kdy je třeba se rozhodnout, co dál.

Tak jsme si ujasnili, kam Kristýna přihlášku podá, ale ještě musí zvládnout přijímačky. Začal kolotoč doučování ve škole, soukromé doučování, SCIO testy, CERMAT testy atd. atd. Celá ta doba pro mě byla náročná. Myšlenka, že se Kristýna nikam nedostane, se mi vrývala na mysli, ale snažila jsem se jí nedávat prostor. Nakonec to všechno zvládla a na školu se dostala. Moji euforii nadšení vystřídal ale velmi brzo strach, jak se jí tam bude líbit a jak se jí povede. Dostat se na školu je jedna věc, úspěšně ji dodělat je věc druhá. A tak Kristýna bojuje a já doufám, že to byla dobrá volba a celý to zvládneme. 

Ale poučení z toho celého mi plyne takové, že vyhraná bitva není vyhraná válka. S tou starší jsem totiž něco podobného neřešila, ale o tom až příště.