Markéta Zaoralová: betačtení jako způsob posunout své psané příběhy ze šuplíku až ke čtenáři

Milujete příběhy, pohádky a čtení. Možná toužíte vše sepsat, aby vaše fantazie dělala radost i jiným. Ale texty, co tvoříte, stále leží jen v šuplíku. A co kdyby se to mohlo změnit? Právě v takovou chvíli může pomoci betačtení – citlivý pohled někoho, kdo se na text dívá očima čtenáře a pomůže vám objevit jeho silné stránky i místa, která se dají posunout dál. Jak Markéta pracuje a co ji na její práci betačtenářky nejvíce těší?

Co si můžeme představit pod pojmem betačtení?

Je to druhé čtení rukopisu – tedy hned po autorovi. Kvalita betačtení se může lišit – někdo se zaměří spíše na celkový dojem (a někteří z nich dávají velmi stručnou zpětnou vazbu), jiný betačtenář jde více do hloubky. Nadšená reakce sice autora určitě potěší, ale sama o sobě autorovi nepomůže posunout se dál. Já se dívám na příběh jako celek – jeho tempo, sílu začátku (který je klíčový jak pro čtenáře, tak pro nakladatelství) i jeho rozuzlení a konec, jak působí na emoce i uvěřitelnost vztahů a postav. Sleduji také, jestli se postavy během děje vyvíjejí, protože bez toho příběh nepůsobí přirozeně. Snažím se dávat takovou zpětnou vazbu, se kterou může autor dál pracovat a posunout svůj rukopis na vyšší úroveň.

Jak jste se dostala k tomu, že dnes pomáháte ostatním s jejich psaním?

Odmala jsem vášnivá čtenářka. Miluji příběhy v jakékoli podobě – knižní, filmové i seriálové. Díky své empatii jsem původně chtěla být psycholožkou, a i když jsem touto cestou nakonec nešla, práce s lidmi mi zůstala blízká. K betačtení jsem se dostala během první rodičovské dovolené, kdy jsem na něj narazila na Facebooku. Vyzkoušela jsem si ho na několika příbězích a podle reakcí autorů jsem zjistila, že mi to jde. Pak jsem tuto činnost na nějakou dobu pustila k ledu. Po pauze jsem se k němu vrátila na druhé rodičovské a začala jsem se mu věnovat systematičtěji. Analyzovala jsem příběhy, četla knihy o tvůrčím psaní, sledovala rozhovory s redaktory a četla články, které napsali. A postupně si budovala vlastní přístup. Dnes už si za svou práci říkám o odměnu, protože práce na rukopisu zabere mnoho hodin. Letos vychází už třetí kniha, na které jsem se podílela jako betačtenářka – a to je pro mě velké potvrzení, že má práce dává smysl.

Obrací se na vás spíš spisovatelé konkrétního žánru, nebo je to hodně pestré?

Je to hodně pestré. Díky této práci se dostanu i k žánrům, po kterých bych ve volném čase možná nesáhla. Zároveň si ale vybírám projekty, které jsou mi alespoň trochu blízké – jen tak může být moje zpětná vazba opravdu přínosná. Pracovala jsem už například na historické detektivce, pohádkách pro děti, satirickém románu, autobiografii i na svém milovaném fantasy či sci-fi.

Když vám někdo pošle text s čím mu dokážete především pomoci?

Pomůžu autorovi uvidět jeho text očima čtenáře. Každý autor totiž dříve nebo později narazí na takzvanou autorskou slepotu. Zaměřuji se na tempo příběhu, emoce, uvěřitelnost postav a dialogů, sílu popisů i celkovou logiku děje. Upozorním na slabší místa a zároveň vyzdvihnu to, co v příběhu funguje nejlépe. To všechno pak autor může využít při úpravách. V dnešní době je totiž důležité posílat rukopis do nakladatelství v co nejlepší kvalitě – rozhodují často už první stránky.

A řešíte i stylistiku a korekturu textu, nebo se zaměřujete hlavně na příběh a emoce?

Betačtení se primárně zaměřuje na příběh. Na jazykovou stránku sice upozorním, ale text neopravuji. Navrhnu, kde by bylo dobré zapracovat na stylu nebo formulacích, ale samotná jazyková úprava už spadá pod korekturu, což je samostatná služba, kterou také nabízím.

Jak spolupráce s vámi vlastně probíhá – klient dostane zpětnou vazbu „na papíře“, nebo si o tom i povídáte? Je možné osobní setkání nebo fungujete online?

Zpětnou vazbu vepisuji přímo do textu formou komentářů. Rukopis nepřepisuji – cílem není text autorovi „opravit“, ale pomoci mu pochopit, co funguje a co ne. Součástí je také souhrnný posudek, kde shrnu hlavní postřehy – jak dílo působí jako celek, jak fungují emoce, postavy nebo vztahy – a přidám doporučení pro další práci. Nabízím také konzultace, a to online i osobně podle možností, na kterých můžeme jít do větší hloubky.

Spousta maminek píše po večerech „do šuplíku“ a často si nevěří. Co podle vás dělá text opravdu čtivým?

Text musí působit živě. Čtenář by měl mít pocit, že sleduje skutečný příběh se skutečnými lidmi, ne že jen čte černá písmenka na bílém papíře. Důležité jsou uvěřitelné postavy, přirozené dialogy, silné emoce a detaily, které dokážou vtáhnout do děje.

Jak poznám, že už je ten správný čas oslovit se svojí tvorbou „betačtenářku“?

Ten správný čas je velmi individuální. Někdo potřebuje zpětnou vazbu už během psaní, jiný až po dopsání a prvních úpravách. Každopádně není potřeba čekat na „dokonalý“ text – ten vlastně neexistuje. Betačtení je tu právě od toho, aby pomohlo nedostatky odhalit. Dobrým momentem je chvíle, kdy cítíte, že se v textu začínáte ztrácet, psaní se zadrhne, nebo když se chystáte rukopis poslat do nakladatelství. První verze většinou ještě potřebuje péči.

A na závěr – co vás na téhle práci nejvíce těší?

Ta různorodost. Každý příběh je jiný, každý autor taky. Miluji práci s příběhy i s lidmi – i když často jen na dálku. Nejvíc mě těší, když autor díky mé zpětné vazbě uvidí svůj text nově, objeví v něm silné stránky a posune ho dál. Je to pro mě práce, která má smysl a naplňuje mě. A zpětné vazby autorů mi jen potvrzují, že jdu správnou cestou.

--

Pokud cítíte, že by váš text potřeboval nový pohled a jemné nasměrování, betačtení může být tím správným krokem. Citlivá zpětná vazba vám ukáže, co ve vašem příběhu funguje a kam ho můžete posunout
dál.

👉 Betačtení a konzultace