Jak jsem se dostala do patové situace na dětském hřišti

Ahoj milí rodičové,
 
dnes budu možná trochu kontroverzní, moje dnešní téma je prostě na diskuzi a mám pocit, že názory na téma "Chování dětí na hřišti" jsou jako den a noc. A mě dnešní situace dostala.

Znáte ty situace, kdy jdete na hřiště a prostě nečekáte, že zrovna tam máte začít s hlídáním a výchovou někoho dalšího, než je Vaše dítě?! Cizí capart vám například syna vyhodí z houpačky, nebo se zrovna rozhodne, že chce tu samou hračku z pískoviště, a teď je na vás, co dál. Já se ptám: co vy děláte v takové situaci? A jsme my rodiče na hřišti pouze pozorovatelé nebo máme v takové situaci zakročit?

Velmi často mi právě jako první prolítne hlavou otázka, kde jsou rodiče tohoto malého pokušitele a jak se k situaci staví oni? Víte, čeho jsem si všimla? Právě děti, které nemají zábrany, působí, jakoby na hrišti byly úplně samotní. Občas se mi tedy stalo, že někdo "přiskočil" a řekl: "Nech to chlapečkovi, on to měl první." Jenže velmi často si v situaci připadám jako jediný dospělí. A teď co dál. Já osobně syna v téhle situaci nechat nechci a zakročím. To cizí dítě mě zatím vždy poslechlo. Ale, co když příště neposlechne? Najednou se začínám ujímat všech těchto úkolů:

1) starání se o vlastního syna
2) ukázat mu, jak se situace má (podle mě) řešit
3) výchova cizího dítěte
4) ocitám se v potenciálním problému "proč mluvím na cizí dítě"
 
A proč o tom vlastně píšu, co mě dnes dostalo? Protože jsem potkala maminku, která moji filozofii prostě neuznávala. Poté, co její holčička doslova vytrhla synovi z ruky lopatičku, zakročila jsem. Ta malá se rozbrečela a začala vřískat na půlku čtvrti. To rozbrečelo i mého syna. Tak jsem tam tak stála u dvou plačících dětí, když konečně přišla máma té malé. Povídá jen: "Nebreč, prosím tě, jdeme domů." Měla jsem nutkání situaci vysvětlit, ale i na mě byla maminka strohá. Řekla jen: "Tohle je mezi nima, věčně ji hlídat taky nebudu, ať se konflikty naučí řešit sama". A odešly.
 
Tak, a upřímně mě zajímá, kolik tu mezi sebou máme maminek, co sdílí moji představu, že dětem ukazujeme, jak se chovat. Nebo si opravdu na všechno mají přijít samy?
 
Mráček 🙂