Moji milí rodičové,
dnes jsem měla velmi nepříjemnou situaci v šatně ve školce, o kterou se s vámi musím podělit. Nechci na vás působit nijak negativně, samotnou by mě nenapadlo, že se něco takového může stát, nejsem nijak konfliktní osoba a věci chci řešit v klidu. Ale na druhou stranu jde o něco tak běžného, že to nemohu nesdílet.
S příchodem podzimu jsme synovi koupili nové boty. Vyrazili jsme do školky a jako každý jiný den věci uložili na jeho místo. Přes den dětičky šli ven, jako obvykle, a já jsem s úderem čtvrté hodiny dorazila pro syna do školky. Když se oblékal, všimla jsem si, že sice má ten typ botiček, které jsme mu koupili, ale jsou podstatně starší a ochozené a rozhodně se to nemohlo stát během jednoho dne, kdy je měl na sobě. Zeptala jsem se, kam si dal své boty a on trval na tom, že na své místo. Oslovila jsem tak jeho učitelku, která také nevěděla, jak k záměně došlo.
Druhý den ráno jsme v šatně pečlivě obhlédli (společně s učitelkou) všechny botičky dětí a našli jsme, kdo si je asi s naším synem zaměnil. Myslela jsem si, že došlo k nějakému nedorozumění a jednoduše se situace vysvětlí. Opak byl pravdou. Pro druhého chlapečka přišla „hlídací teta“, velmi nepříjemná a trvala na tom, že takto ochozené botičky dítě, o které se stará, rozhodně nemá. A začal opravdu nepříjemný rozhovor. Jak z toho ven? Budete se divit, ale situaci vyřešil právě ten druhý chlapec. S naprostým klidem pronesl: „Já jsem měl ty ochozený, nevím, proč mi teta dala ty jiný.“ A co na to teta? Zašklebila se a řekla, že se teda asi spletla.
Pochopíte, jak se někdo takto může chovat? A to si jako opravdu myslela, že se na to nepřijde? Doteď mi to hlava nebere.
Setkal jste se někdo s něčím obdobným?
Mráček 😊