Už od chvíle, kdy jsme jí oznámili, že bude mít bratříčka nebo sestřičku, jsme se snažili s ní o všem otevřeně mluvit. Ukazovali jsme jí obrázky z ultrazvuku a vysvětlovali, co to znamená, že miminko roste v maminčině bříšku. Bylo skvělé vidět, jak ji to zajímalo a jak se těší na každou další fotku z ultrazvuku.
Jedna z věcí, která nám opravdu pomohla, bylo zapojení dcery do příprav. Společně jsme vybírali hračky, oblečky a zařizovali pokojíček. Dala jsem jí na výběr, co by chtěla, aby její malý sourozenec měl, ptala jsem se jí, s čím by si chtěli společně hrát, nebo jaké se jí líbí oblečení pro miminka. Dokonce jsme ji nechali vybrat jednu z prvních hraček, kterou miminko dostalo. Najednou se cítila hrozně důležitá a všem vyprávěla, jak všechno zařizuje.
Snažili jsme se vždy udržet pozitivní přístup a připomínat jí, že být starší sestrou je skvělá věc. Vyprávěli jsme jí příběhy o tom, jak se starší sourozenci starají o ty mladší, a jaké to bude, až si spolu budou hrát. Zdůrazňovali jsme, že se na ní miminko moc těší a že bude potřebovat její pomoc. Myslím, že to v ní vzbudilo pocit hrdosti a odpovědnosti.
Nakonec, když se miminko narodilo, byla naše dcera nadšená. Přirozeně to nebylo úplně bez problémů a párkrát se objevila i žárlivost. Snažili jsme se vyhrazovat dostatek času jen pro ni, aby věděla, že je pro nás pořád stejně důležitá. I když tato část byla asi nejtěžší, podařilo se nám do každodenní rutiny zapojit například společné čtení před spaní nebo hraní her v době, kdy malý spinkal. Myslím, že díky tomu, jak jsme ji do všeho zapojili hned od začátku, jsme celkem rychle zvládli překonat menší zádrhely. Dnes je z ní úžasná starší sestra, která se o miminko stará a hlídá ho, jak jen může.