Jak učit dítě stolovacím návykům

Představme si situaci. Máme malého kojence, který přechází do batolecího období a začíná ochutnávat svá první jídla. Některé maminky ho dávají bez ohledu na množství zubů, jiné čekají, až si maličké jídlo dokáže samo ukousnout.

Jakým způsobem a formou jídlo dítěti podávat? O tom jsem nejedou přemýšlela.
Nemyslím si, že roční dítě musí sedět zcela nehnutě, jíst a ani kapička mu nesmí upadnout od pusy. Děti jsou přeci jen děti a vše se musí naučit – i schopnost stolovat dle určitých norem společnosti, kde vyrůstá. Druhým extrémem je pro mě obraz dítěte, které, ať již sedí ve své židličce (nebo dokonce leží/sedí na podlaze), jídlo doslova matlá o vše, co je v jeho dosahu. Opomenu-li otázku hygieny a nevhodnosti, aby dítě jedlo ze země, zeptám se na kýžený efekt – dostaví se? Nají se dítě?

Myslím si, že malé dítě má ochutnávat, má chápat jídlo nejenom jako potřebu, ale i potěšení. Nabídněme dětem pestrost v jídle, je-li malé, pomáhejme mu s krmením a postupně ho nechme se učit jíst příborem. Nečekejme od dětí nesplnitelné. To, že malý kojenec se netrefí lžičkou ani jednou do pusy a celá přesnídávka je všude kolem jeho úst, neberme jako úspěch, že v něm vychováváme samostatného jedlíka. Tím po něm chceme pouze něco, na co jednoduše jeho síly ještě nestačí, a proto jídlo končí všude jinde, jen ne v pusince. To ve mně nebudí důvod k radosti.

Přistupujme tak ke stolování dětí s ohledem na jejich věk a snažme se v nich budovat zdravý apetit, který je tím nejlepším stavebním prvkem pro jejich další vývoj a zdraví. 

A co myslíte vy, ostatní maminky? Jakou cestu volíte vy? Pojďme diskutovat!

Mráček 🙂