Každý potřebujeme osobní prostor, i rodiče! A není třeba se za to stydět

Moji milí čtenáři,

Už nějakou dobu jsem sem nepřidala blogový článek. Jak to asi znáte, ani nám se nevyhnuly školkové nemoci. Takže pořád takový ten kolotoč od nemoci k pár dním, které jsou „normální“, a pak zase toto. O nemocích ve školce, to vám napíšu jindy. Ale nedávno jsem tak cestou přemýšlela o osobním prostoru rodičů, tak to s vámi chci sdílet.

Rodiče mají často pocit, že nemohou být samotní. A když jsou, mají výčitky, že se nestarají dost dobře, protože si dělají program bez potomka. A je jedno, jak a čím tuto „samotu“ vyplňují. Já si osobně vždy domluvím několik hodin týdně, kdy ani nepracuji, ani neuklízím, ale mám čas sama pro sebe. A hrozně mi to pomohlo v dobíjení baterek!

To víte, že na začátku mě napadaly myšlenky typu: „A je to nutné?“ nebo „Nevymýšlím si zbytečné?“ S odstupem času mohu říct, že ne. A víte proč? Protože jsem pak běžné situace se synem řešila mnohem klidněji a neměla jsem takovou tu „depku“ z nekončícího maratonu stereotypu.

Podle mě je jedno, jak si to své volno namyslíte. Kam půjdete nebo co budete dělat. Důležité je, že v tu chvíli budete jen vy, nikdo další a vy vyhovíte svým potřebám, ať už jsou jakékoliv.

Tak co vy na to? Ordinujete si volno a plánujete si čas, kdy jste jen se sebou?

Mráček 🙂