Tchýně nebo snacha. Kdo je "víc"?

V rámci mého dalšího vzdělávání v oblasti pedagogiky jsem se dostala se svými spolužáky k poměrně zajímavému tématu, kdy jsme měli sepsat úvahu na téma vztahy v rodině, a na mě padlo téma vazba tchýně/snacha. Chtěla bych se s vámi o to v krátkém úryvku a hlavními myšlenkami podělit. Slyšet od vás, jakou vy máte osobní zkušenost. 

Z pohledu sociálních vztahů je role obou žen v rodině nezastupitelná. Jejich dobře fungující vztah má pozitivní účinky na každého člena rodiny, naopak nesoulad přináší zbytečné konflikty. Ty se poté promítají mezi partnery, později i mezi děti. Ty rozhodně nemají být v jakýchkoliv sporech mezi svojí mámou a babičkou soudcem ani oběťmi. Pokud mají obě ženy zájem na vztahu pracovat, existuje základní kámen, u kterého je nutné začít. A kde ho najdeme?

Komunikace je nezbytná součást každého vztahu

Pokud věci nepostupují tak, jak si přejete, je potřeba svůj problém říci nahlas. A ideálně tomu, kdo je  přímým účastníkem konfliktu. Základem všeho je tak otevřená komunikace a vzájemný respekt. I otevřená konfrontace může posloužit jako prostředek pro pochopení myšlení a důvodu k určitému jednání. A pouze tehdy mohou obě strany stanovit svá pravidla a hranice svého chování.

Je dáno samotnou přírodou, že matka má celoživotní vztah ke svému dítěti. Stejně přirozené je v dospělém věku nalezení životního partnera a založení nové rodiny. Ta se stává jeho prioritou a rodina utváří nový celek a vtiskává dětem vzorce chování, které ony samotné v dospělosti napodobí. Každý jedinec je formován prostředím, ve kterém vyrostl. Je proto naprosto nezbytné o veškerých pochybnostech a nejasnostech mluvit, pokud máme pocit, že nám cokoliv vadí. A právě takzvané vyříkání si nejasností může rodinnou náladu dosti vylepšit.

Respekt k sobě i svému okolí

Respektovat své okolí neznamená ustupovat ze svých zásad a přijímat nová pravidla v domácnosti, či dokonce ve výchově dětí. Je prvotně důležité respektovat sám sebe, své potřeby a přijmout sebe sama. Až poté dokáže člověk přijmout i své okolí. A co přichází poté?

Tolerance jako nedílná součást fungujících rodin

Tolerovat určité chování neznamená s ním bezmezně souhlasit, pouze do něho nezasahovat a nechat věci plynout bez našeho přičinění. Pokud jsou naše hranice jasně stanoveny, bude rodič tolerovat téměř zanedbatelné věci, které by mohly, v jiných případech, být vnímány velmi nelibě a vyvolávaly by zbytečné konflikty.

Vztah tchýně a snachy nemusí být vždy pohromou. Při oboustranného zájmu se tak vždy jistě najde způsob, jak vztah držet pěstovat a nadále obohacovat.

Tak co vy na to, rodiče? Je to pravda nebo jsou to jenom fráze, které říkáme, ale neděláme? 

Mráček 🙂